3.2.2014

3. february 2014 at 20:51 | Christina |  bullshits.
čauky bičíš)) ,
mám tak zamotanou hlavu, že nevím čím mám začít. Je úplně jedno s čím začnu jako první. Začnu od toho nejdůležitějšího a pro mě dosti.. hm, jak bych to řekla. Překvapivé, šílené, nepředvídatelné? Rozhodně všechno dohromady. Baví mě vás napínat. Ono to chce. Hrozně mě štve co jsem kdysi dávno udělala a možná bych to i vrátila zpátky. Byl to přeci jen nějaký čas. Čas strachu, depresí, ubrečených a nateklých očí, bolestí hlavy a pocit prázdna a že jsem byla vlastně "nic" a "nikdo". No, možná je to jen můj pocit, ale tak jak jsem se 8 měsíců cítila, bych se už nechtěla cítit nikdy. Jedna zkušenost za mnou. Aspoň, že už bych do toho nešla. Třeba bych to mohla sepsat jen do tohohle článku, bude to lepší. Avšak nevím, jestli mám začít od začátku toho všeho, co se stalo. Vemu to stručně (:.

(1) beautiful | TumblrAll u need is love

otvoooor


vše to vlastně začalo tím, že předminulé léto jsem chodila s T. Byl to dospělý muž, měl syna, hospůdku a příjemnou rodinu a přátelé. Seznámili jsme se na jedné chatě po základce, kde jsme s bývalými spolužáky pili a užívali si posledních chvil. T. se tam objevil s jinými kamarády, kteří se bavili s dalším T., to je ex mé nejlepší kamarádky. Ale to je jedno. Hned na první pohled se mi T. líbil, tak jsem se na něj snažila nějakým způsobem zapůsobit. Celý večer jsem na sobě měla mini teplákové modré šortky, tílko a později mikinu, tedy i žabky. Bylo hrozné vedro. Když podotknu to, že mi z těch kraťásků pořád koukal kousek zadku, asi vám to dojde :D. No, takže.. seděli jsme vedle sebe když jsme dělali grilovačku, pili spolu a povídali jsme si. Nakonec nás všechny pozval k sobě do té hospůdky. Bylo to kousek od mého baráku, takže opravdu nebyl problém se tam kdykoliv stavit. Poslední dny na chatě jsem přežívala jen tak tak, protože jsem se k němu hrozně těšila.
Hned ten večer co jsme tam měli jít, jsem byla šíleně natěšená. Nalíčila jsem se, upravila hezky vlasy, hezky se oblékla. Pamatuji si, že jsem měla černé kalhoty, černé boty na vysoké platformě, černé tílko a černý kardigan. Takže jsem byla celá v černém. Do toho počítám i černé vlasy, černé piercingy a obočí a oči :D. Teď už takhle nevypadám, ale dříve to bylo fakt skvělý.
Sešla jsem se s M. a s T. a společně jsme vyrazily na dané místo. Tam už byli kluci, jeho známí. Opravdu příjemná hospůdka, pěkné prostředí, bezva lidi, co víc si přát. Když už se chýlilo k noci, M. s T. odešli a já si řekla, že tam přespím, protože tam spali i kluci. Celý večer jsem si s T. povídala. O hodně věcech. Měli jsme si pořád co říct. Jelikož už bylo dost pozdě, šli jsme spát.
My jsme samozřejmě u spaní nezůstali. Čekala jsem, že když to na sebe vybalíme takhle rychle, můžu na něco víc zapomenout. Víte, o čem mluvím. Ale ne, bylo to jinak. S T. jsem strávila 4 měsíce. Je jedno, co se stalo, tohle bylo jen takové před toho, k čemu se chci vlastně dostat.
Ještě když jsem byla s T. si mě na fb přidal jeden týpek, jmenoval se Marek. Chtěl se semnou sejít. Tak hned ten týden školy jsem si s ním domluvila sraz tam a tam. Jeli jsme ke mě domů. Vlastně jsme se domlouvali na tom, že mi pomůže vymalovat pokoj, protože to bylo ještě tehdy, kdy jsme se s mamkou nastěhovaly do nového bytu a já neměla ještě vůbec zařzízený pokoj a jen postel v místnosti. Vlastně to nebyla ani žádná záminka abych ho dostala k sobě, ale souhlasil, protože jsem se mu s tím svěřila.
Nakonec jsme skončili na gauči, s pizzou vedle sebe, vtipnými videii a se spoustu cigaret. Bylo mi s ním dobře. Rozumněla jsem si s ním. Nasmála jsem se s ním. Pozorovala jak se o něco pokouší, ale já nemohla. Měla jsem T.
To byl jeden a jediný den, kdy jsem se s Markem viděla. Vysvětlila jsem mu, že mám jeho a že nic víc nechci. Jen se bavit a znáte to. Nepsali jsme si, už prostě nic. Nebrala jsem to vážně, protože jsem věděla, že s ním jdu fakt jen ven (k nám) a že o nic víc nejde. On si asi myslel něco jiného. No, to je jedno.
S T. jsem byla ještě nějakou dobu, ale pak jsme se rozešli.
Začal mi psát jak Marek, tak ještě jeden kámoš (to je na dlouhé povídání). S Markem jsem se scházela. Pak mě měl jako "milenku", když to tak řeknu. Chodil s jinou, takže jsme si to perfektně prohodili. Nevím, proč se tak snažil za mnou jezdit, trávit se mnou čas, na diskotékách dělat jako že nic a přitom chvilkama se bavit a líbat se, jen aby nás neviděla. Té holky mi bylo líto, ale on sám věděl co chce.
Tomuhle "vztahu" jsme se věnovali ještě nějakou dobu, pak už to bylo vážnější a my se začali mít hodně rádi. Přespávat u sebe, představovat naše rodiče.
Jenže pak když už jsem na něm byla tak závislá, mi oznámil, že asi poletí do USA (už jsme se k tomu dostali. Pamatujete, to je to, o čem jsem psala minule a i na starém blogu). No, nejdřív nevěděl, nevěděl nic. Jak to bude, jestli tam fakt poletí, nebo jestli tady zůstane se mnou. Nakonec už měl letenku, stanovený datum, hodinu a loučení.
Předposlední noc u mě doma byla nepopsatelná.
Pamatuji si, jak ležel, já na něm a oba jsme nebyli schopni ani slova. Když jsem se na něj podívala, tekly mu slzy po tváři, mě taky. Podívali jsme se na sebe, dali si pusu a já ho objala. Řekla, že nechci aby nikam jezdil a že to bude určitě hrozně dlouho trvat, než se vrátí.
Nejkrásnější pocit, který jsem měla. On ležel, já na něm a on mi do ucha pošeptal MILUJI TĚ!Bože, hrne mi to slzy do očí. Usínali jsme dlouho. Každý z nás myslel jen na to jedno. Na ten odlet.
Poslední noc jsem spala já u něj. Udělala jsem večeři, dali jsme si vanu a šli si lehnout. Předtím jsme se ještě dost pohádali a málem spali od sebe. Přišla jsem za ním, ať jde za mnou do postele. Nemohla jsem popadnout dech. Tak moc to bolelo, jen pár hodin a neuvidím jo. Moje myšlenky se honily jak mraky na obloze. Ptala jsem se sama sebe jak dlouho tam bude, jaké to bude mezi námi, jestli to neskončí, jak nám to bude klapat na takovou dálku....
Tu noc jsme naštěstí usínali vedle sebe. Usnuli jsme, i když to šlo dost těžce. Za pár hodin jsme vstávali a čekali na auto. Nastoupili jsme do auta, celou cestu na letiště jsme se drželi za ruce a já měla slzy v očích a pozorovala ho, pozorovala poslední hodiny, než mi opravdu odejde pryč.
Ještě pár hodin na letišti nám do smíchu nebylo, byla jsem hrozně vyklepaná.
Když už nastala ta chvíle. Sebrali jsme se a šli jsme ho doprovodit (i s jeho mamkou a strejdou). Poslední minuty. Poslední polibek, poslední miluji tě a ahoj. Hned jak mě neviděl, jsem začala brečet, jeho mamka se ke mě přidala. Objala mě kolem ramen a koukaly jsme se jak od nás odchází. Celou dobu jsme takhle chodily a brečely navzájem.
Jeli jsme nazpátek, celou cestu jsem neřekla ani slovo a slzy tekly.
Dojela jsem domů a 24 hodin jsem nebyla schopná přestat brečet. Nemohla jsem spát, nemohla jsem jíst, byla jsem prostě špatná. Čekala jsem na to, jestli je v pořádku. Poslal mi zprávu, že je v pořádku a že se pak sejdeme na fb a že mi vše poví.
Bylo mi tak trochu jinak. Nemohla jsem tomu uvěřit, že je přes 10 000 km ode mě.
Náš vztah na dálku vydržel 8 měsíců.
Byla to moje chyba. Dojde vám to.
Pár měsíců po tom jsem byla v klidu a hrozně jsem si oddychla.
Po té dlouhé době jsem ho viděla na jedné akci. Předvedla scénu, v roli hrál alkohol. Pak mi psal, já, ať na to zapomene a že jsem byla na sračku.
Pak mi volal, to bylo minulý týden o víkendu. Chtěl jít na cígo. Já mu vyčetla proč mi volá. Pak jsem mu napsala, ať mě nechá být a ať si mě nevšímá, protože jsem se ho bála.
Kvůli tomu, co jsem udělala.
Pak mi volal znova a zase jsem mu vyčetla, proč mi volá. On, že chce jít jen na cígo a že mu o nic víc nejde.
Dobře. V pohodě.
Sešla jsem se s ním tedy na chvilku, fakt jen na jedno cigáro.
Když jsem za ním přišla, nic jsem necítila, žádné motýlky v břiše, nic, prostě nic.
Pokecali jsme se a já se vrátila domů.
Chvilkama jsem nad ním přemýšlelal, ale jinak. Jen, že jsem ho ráda po tak dlouhé době viděla a že se normálně bavíme a že jsme vlastně i přes to všechno v kontaktu.
V pátek jsem byla na jedné akci s M. a on tam byl. SKvěle jsme se bavily, smály se a užívaly si (s M.). Byla jsem ráda, že se konečně odreaguji od toho šíleně hnusnýho tejdne.
Jen tak jsme s M. seděly u stolu, pily, povídal si smály se a najednou si k nám přisedl Marek. Povídal si se mnou. On už měl celkem dost. Dobrý.
Pak odešel, šly jsme tancovat. Samozřejmě v jeho blízkosti. M. mě tam pořád táhla. Hodně blízko ke stolu, kde on seděl. Dobře. Tancovaly jsme, smály, prostě skvělá zábava. Když jsem se ke stolu podívala, Marek telefon v ruce a pořád něco psal. Pořád jsem se na něj dívala a on se najednou podíval i na mě, vypláznul na mě jazyk. Já na něj taky.Pak mě M. pomalu dokopala k němu, abych si tam sedla. Sedla jsem si a kecala s ním.
Potom když jsme odcházely, jsem si všimla že Marek kousek ode mě sedí s nějakým týpkem. Sama sebe jsem se ptala, jestli za ním mám jít nebo ne. Jestli mu mám jít říct ahoj, já už jdu domů, tak se měj nebo se na to vykašlat a prostě jít. M. na mě koukala, jak na něj bezmyšlenkovitě koukám a nechce se mi jít domů. Řekla mi ať za ním prostě jdu. Šla jsem. Koukal na mě a já na něj. Řekl mi, ať je chvilku nechám, že si jen něco vyřeší. Řekla jsem, že jsem jen chtěla říct, že už jdu domů, tak ahoj. Chytil mě za ruku a zeptal se mě, jestli mi může dát pusu. Souhlasila jsem. Ta pusa, jediná blbá pusa, jak kdyby trvala nejmíň 5 minut a já se ocitla v tom stejném jako před odletem. Tak ahoj...
Před tím než jsem šla spát jsem mu napsala, že mě překvapilo co udělal a že kdyby byl střízlivý, tak že by to neudělal. On odepsal jen udělal... a já zase začala mít pochybnosti.
My dva se k sobě vrátit nemůžeme. Už by to prostě nešlo. Je to dost složitý.
Názory?

Untitled
this.
Klaroline ♥♥♥♥ | via Tumblr
H Λ V E N | Everything is so complicated. | via Tumblr
Sad,..Again... | via Tumblr
klaroline kiss !!!


 

1 person judged this article.

Comments

1 Ronnie. Ronnie. | Web | 3. february 2014 at 21:59 | React

Po přečtení celého textu mě stále zaráží, že jsi s ním byla i když měl jinou slečnu. Vím, že o to tady nejde, každopádně mi to přijde k té slečně hrozně nefér a je mi jí líto. No, ale teď k vám. Připadá mi, že si spolu rozumíte a podle toho co píšeš vám to jako páru klapalo. Každopádně by jsi se měla rozhodnout sama za sebe, a já ti, ať už se rozhodneš jakkoli, držím palce :-).

2 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 4. february 2014 at 18:46 | React

Je to neskutečný a dost pravdivý příběh... Je to nefér mít někoho jiného  tajit to pře tebou.   Kažopádně ti přeju ať všechno dobře dopadne a ať už se rozhodneš jakkoliv ( dělej to co je pro tebe nejlepší, je to sice sobecké myslet na sebe, ale má to svou hloubku) Držím palečky.

3 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 4. february 2014 at 19:41 | React

aha, tak to jo. Myslela jsem to takhle, pokud se k sobě nemužete vrátit zbydou ti aspoň ty krásné vzpomínky. Ty ti nikdo nevezme... držím palce znova, ale drž se.

4 yna yna | Web | 6. february 2014 at 17:39 | React

Tyjo svým způsobem bych ti v tý době kdy si s tím Markem byla, fakt záviděla, protože jste určitě měli fajn vztah..teďkom bych to i po tom všem zkusila, možná to bude stát pár slz a jiných věcí, ale zkusit to můžeš)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.